Dnes vkládám další fotečky Tibeťanů z exilové vesničky v Choglamsaru, kteří počátkem 60. let emigrovali před čínskou okupací ze západního Tibetu do severní Indie. Příběhy těchto lidí jsou velmi podobné stejně jako bída, ve které žijí.

Tibeťana Phuntsoka na druhé fotografii můžete vidět s roztočeným modlitebním mlýnkem. Velikost mlýnků je různá, od pár centimetrů až k několikametrovým jedincům upevněných na stúpách. Uvnitř mlýnku je svitek s posvátnými texty – mantrou. Na vnějším kovovém obalu jsou vytepány buddhistické symboly a mantry. Mlýnek se točí po směru hodinových ručiček. Roztočením mlýnku tak uvádíte do pohybu tisíce modliteb.

Vážka obecná | sympetrum vulgatum, opět pár snímků z konce srpna. Pokud pisnete, která z fotek se Vám nejvíc líbí, budu rád. Příště zase něco z Indie. Užijte víkendu

Tentokrát se přesuneme do Indus Valey, 19 km východně ležícího údolí od Lehu, v nadmořské výšce 3600 mnm. Na jednom z tyčících se kopců leží Thiksey Monastery, tibetský buddhistický klášter ,,žlutých čepic,, školy Gelugpa založený v 15. století.

14.7. brzy ráno jsem doletěl na letiště do Lehu, objednal si taxíka a za 400 indických rupií (180Kč) vyrazil do Thiksey Monastery. Cestou přes Choglamsar mě fascinovali podél cesty volně pobíhající osli. To jsem doposud neznal, z Dillí jsem byl spíše zvyklý na potulující se psy a krávy. Už z dálky byl vidět klášter Thiksey, na první pohled jsem jím byl doslova očarován. Viděl jsem klášter poprvé v životě a stejně tajemně jako působil na fotkách na internetu je nezapomenutelný i na živo.

Následující dvě fotky pochází z klášterní školy pro malé mníšky – chlapce. Škola samotná se nachází uvnitř kláštera a zahrnuje 3 třídy, o rozměrech cca 3×3 metry, v každé z nich je zhruba 12 mníšků. V první pro nejmenší mníšky byly ještě lavice, v dalších dvou, kde byli mniši od 9-13let seděli na zemi.

Každé ráno od 6 do 8mé hod se mniši sejdou při ranní puji (čti puča – recitace mantry). Fotka výše je pořízena ještě před pujou, kdy časné slunce se přehouplo přes nejnižší horu na východní straně údolí a ptáci dovršili atmosféru klášterního rána. Puju jsem vložil i na foto níže, kde mníšek roznáší v plechovém kbelíku ranní pokrm.

Tento víkend jsem si po 2měsících opět brzo přivstal a vyrazil na lučně ranní okamžiky. Cílem měly být vážky, ale nakonec se focení ubíralo trošku jiným směrem. Kromě pár housenek, šidélek a jedné vážky byli všude jen samí pavouci. Nejčastěji původem italský druh křižák pruhovaný. Pokud někdo víte, jak se jmenují druhy níže, dejte pls vědět, díky. Na nedělní poledne jsme ještě s kamarádem Honzou zajeli na obhlídku mločí minirezervace Myslík na Hukvaldech. Odtud pochází po(s)lední foto s vážkou žíhanou (pavouk se skrývá těsně pod ní).

25/7/2010 proběhlo vysvěcení nově postavené sochy Buddhy Maitreya v údolí Nubra v blízkosti kláštera Disket Gompa. Hlavní ikonou této velké události byla Jeho Svatost 14tý Dalajlama.

Že se dostanu do takové blízkosti tohoto člověka se mi nikdy ani nezdálo. Ale pomohlo k tomu pár náhod, abych mohl sedět v první/druhé řadě a koukat do očí nejvyšším lámům Tibetu a samotnému 14th Dalajlamovi.

Pár let dozadu se prý u pobodné akce nechávaly foťáky u vchodu na jedné velké hromadě, tohle jsem si však moc představit neuměl. Avšak štěstí se usmálo a fotit se dalo. Po vyřízení VIP commitmentu organizátorem za  Thiksey Gompa Lopsangem už nic nestálo v cestě zúčastnit se vysvěcení Buddhy a učení Dalajlamy. I když nejsem buddhista, přesto setkání s Dalajlamou byl jeden z nejsilnějších momentů mé dovolené.

Na jedno prodloužené dopoledne jsme se vydali výše do hor k tibetským nomádům, na tuhle cestu jsem se hodně těšil. Osada byla v nadmořské výšce kolem 4800 mnm a nacházela se v blízkosti tibetských hranic. Jedna z místních tibeťanek se nám svěřila, že bělocha vidí poprvé v životě. Měli jsme štěstí, že nám vyšlo slunečné počasí, dle místních je většina dnů sychravých a studených. V nomádských stanech je na naše měřítka dost velký nepořádek, což můžete posoudit na fotkách níže, ikdyž, všude se dá najít systém . Samozřejmostí příbytku je oltář s fotkami Dalajlámy či karmapy. Ranní dojení koz probíhá někdy od 7 do 8mé hod a netrvá déle než pár (desítka) minut. Ihned poté se kozy vedou na zelenou plán. Více opět příště…mějte se fajn

Tibeťané žijící v exilových vesničkách v Ladakhu, uprchli počátkem 60.let po obsazení Tibetu Čínskou lidovou republikou do této oblasti Himalájí. Celkem je v Ladakhu 23 uprchlických táborů. V tomto příspěvku jsou lidé z exilové vesničky č.6 v Choglamsaru. Půdu, resp. kus pouště dostali tibeťané darem od indické vlády. Jedná se nomády, kteří žili v horách západního Tibetu. Kvůli těžkým podmínkám, resp. uhynutí dobytka museli však tento způsob života opustit.