Penízovka tentokrát v abstraktních barvách. Tohle makrozátiší se nacházelo v hustém porostu keřů a malých stromů cca 7×10m, kde každý pohyb jste museli vykonávat v podřepu či s ohnutými zády a jak naschvál, houby byly uprostřed Bylo to doupě zajíců, tolik bobků po kupě ve volné přírodě jsem ještě neviděl, marně jsem hledal místa, abych do něčeho nešlápnul.

Vybíral jsem, které foto ze série bude nejvhodnější, díky nízkým keřům a polednímu slunci se světelná situace každou chvílí měnila.  Když byl přední trs na světle a současně v rovině hloubky ostrosti, vznikaly nepěkné odlesky od slunce na kloboučcích, zadní trs ve stínu zase nebyl tolik zajímavý, neměl totiž prasátka. Proto padla volba na optimální variantu, kdy přední trs hub je ve stínu větve, zadní na přímém slunci.

Minulý víkend byly polanecké nížiny zality vodou, tento víkend to byl led, z toho pochází i zamrzlý list níže, zality ledem byly i sněženky, o tom příště.

Po dostatečném odfocení páru penízovek to chtělo změnu, sbalil jsem si fotovybavení a pomalu se přesouval na druhou stranu louky ke starému, vyvrácenému stromu. Na jedné z jeho suchých větví průměru cca 5cm byla krásná bělavá kresba po červotoči, cestičky ještě obsahovaly ,,zbytky po norování,,. Jak jsem se dočetl, měla by to být drť smíchaná s jeho trusem. Dlouho na dřevě nevydrží, vítr a dešť tyto zbytky brzo smyje. Sám jsem zvědavý, jestli tam budou i příště.

Je pro mě zajímavé, že červotoč postupuje celkem systematicky, vždy se vrátí z vedlejší uličky na hlavní tepnu. Ta, jak ji ve středu snímku vidíte, již zbytky drtě neobsahuje.

Příspěvek uzavírám fotkou hlemýždě, ikdyž je to vlastně téměř prázdná ulita. Ulita bez hlemýždě, uvnitř se ale pohyboval malý živočich, neviděl jsem co to je, jen jsem viděl v hledáčku jak se občas mihne po vnitřní stěně ulity malý černý stín

Tak víkend se nám opravdu povedl, bylo krásně teplo, navíc nám přálo i slunečné počasí, bohužel na dalších pár týdnů tomu dle předpovědi bude jinak. Byl jsem mírně skeptický, když jsem vycházel na Polanku, co vlastně budu fotit, louky jsou plné tajícího sněhu, litry vody kam se jen podíváte, koruny stromů zejí prázdnotou. Ale našel jsem pár pěkných zákoutí, o které bych se s Vámi rád tento týden podělil.

Z  fauny jsem spatřil kromě hnědého skokana hromady hlemýždů, avšak bylo jim příliš zima na to, aby se jen tak potulovali. Naopak byli schováni ve svých ulitách a o jaru nechtěli ani slyšet. Ze země už rašily malé sněženky a na povrch se dostával dokonce i jeden petrklíč. V křoví doslova svítily žluto-oranžové kloboučky penízovky sametonohé, bylo po dešti a konečně byl důvod vytáhnout z báglu fotoaparát….houby na snímcích jsou vysoké cca 1cm.

Flammulina velutipes aneb penízovka sametonohá je druhem zimní houby, rostoucí od listopadu do března, vydrží i teploty -11C. Houba roste v trsech na tlejících kmenech listnatých stromů. Říká se jí také vánoční houba, roste v době, kdy se snad nic jiného venku ani nedá sbírat, jedná se o houbu jedlou.

Na prvním snímku vidíte mladého surfaře čekajícího na svém prkně na správnou vlnu… jedná se o samečka, můžete ho poznat podle žlutohnědého vaku na svém hrdle. Druhý snímek pochází už z jiného dne, poté co jsem pomalu kráčel do vody za plavoucí rosničkou s očekáváním, že mi popluje se usadit na nějaký pěkný leknínový list, ubíral si to sameček po dně směrem k břehu jezírka, kde se snažil dostat z vody ven. Což byla jedna z lepších možností k focení, jelikož nejčastější reakcí při nebezpečí je ponořit se ke kořenům leknínu a vodní fauny, které rosničce poskytují bezpečný úkryt nebo zanoření se do bláta na dně, kde vyčkává než se vše kolem uklidní, to může trvat i pár desítek minut. Třetí snímek zachycuje ranní rosničku spící na rakosí, v pozadí ranní slunce pomalu osvětluje scenérii kolem.

Mějte pěkný víkend a naviděnou v příštím týdnu.

Dvojka fotek z nedělního slunečného dopoledne, po dlouhé době konečně dorazilo slunce i k nám, už by mohlo i zůstat.