Velikonoční pondělí propršelo. Velikonoce neslavím, takže jsem se vydal s deštníkem v ruce na polanecký lov. Fotil jsem kapky deště, zavřené sasanky a na konec hlemýždě zahradního v kaluži vody uprostřed polní cesty. Hlemýžď měl dost akční tykadla, dostat obě do roviny ostrosti bylo o nervy, ale po použití mnou ne moc oblíbeného systému alá kulomet se nakonec povedlo. Ikdyž, 5Dčko umí jen 3snímky za sekundu, takže spíše než kulomet to byl zaseklý revolver. Karimatka mi byla po chvíli k ničemu, kaluž byla místy hlubší než tloušťka karimatky, takže po hlemýžďovi bylo rozhodnuto, že jsem mokrý dost a  je čas to zabalit.

Hlemýžď zahradní | Helix pomatia – hlemýžď je hermafrofit, má samičí i samčí pohlavní orgány. Sám sebe ale oplodnit nemůže, k tomu potřebuje dalšího jedince. Páření probíhá dlouhé hodiny. Jsou při tom ve vztyčené poloze a přilnou k sobě spodními ploskami. Tento kus je pravotočivý, což je ten běžnější. Ti co mají levotočivou ulitu jsou vzácnějšími kousky. Ulitu má z uhličitanu vápenatého a dožívá se až 7mi let. Za den sežere hlemýžď tolik potravy kolik sám váží.

Po dostatečném odfocení páru penízovek to chtělo změnu, sbalil jsem si fotovybavení a pomalu se přesouval na druhou stranu louky ke starému, vyvrácenému stromu. Na jedné z jeho suchých větví průměru cca 5cm byla krásná bělavá kresba po červotoči, cestičky ještě obsahovaly ,,zbytky po norování,,. Jak jsem se dočetl, měla by to být drť smíchaná s jeho trusem.

Je pro mě zajímavé, že červotoč postupuje celkem systematicky, vždy se vrátí z vedlejší uličky na hlavní tepnu. Ta, jak ji ve středu snímku vidíte, již zbytky drtě neobsahuje.

Příspěvek uzavírám fotkou hlemýždě, ikdyž je to vlastně téměř prázdná ulita. Ulita bez hlemýždě, uvnitř se ale pohyboval malý živočich, neviděl jsem co to je, jen jsem viděl v hledáčku jak se občas mihne po vnitřní stěně ulity malý černý stín

ISO 500, clona 5, čas 1/80, v ruce s objektivem Sigma 150mm hodnota pod kritickou mezí udržitelnosti, mlha nechtěla ustoupit, tma jako v pytli (míněno po fotografické stránce) a vítr foukal a foukal, nezbývalo než cvakat a doufat, že alespoň něco vyjde a člověk se trefí do okamžiku, když se pavučina alespoň na chvíli ve větru zastaví. Navíc na slunce jsem nemohl čekat, 7má ranní už odbyla a musel jsem do práce, ten den mlha povolila až po 9té hodině, ještě bych si tedy dlouho počkal

Né že by se mi ta 1čka v názvu líbila, ale při použití písmena ,,i,, mi zde začlo chodit 700 spamů denně útokem na daný příspěvek, takže 1čka to vyřešila spamboti dali pokoj.

Měkkýš pocházející z vápencového lomu na Štramberku, je to jediné místo na Moravě, kde můžete tohoto malého šneka vidět. Další, pouze dvě lokality v rámci České republiky jsou Tachlovice u Prahy a okolí Opočna ve východních Čechách.

Dnes jedno makrozátiší se sněženkou a hlemýžděm.

Pokračování hlemýždí série ze včerejšího večera, tentokrát jiný druh, jiné místo, den poté.

Jeden hledající hlemýžď… tenhle styl ,,prázdné fotky,, moc lidem nesedí, budu rád, když se najde alespoň jeden člověk, který si na ni něco najde