Loni mě oslovili na výstavu WL Photographer of the Year + National Geographic v Novoměstské radnici v Praze. Pozvánka mě však zastihla v Himalájích a svou účast jsem musel ač nerad odříct… Nyní si mohu konečně zpravit chuť a vystavit pár velkoformátových fotografií. Za podpory sponzorů (níže zmíněných), kterým patří mé velké díky, se uskuteční výstava u nás v Ostravě. K vidění bude 20 velkoformátových fotografií 100 x 70 cm ze světa hmyzu, nejhojněji vážek.

Místo - Slezská Ostrava, nový pavilón ,,M,, Přírodovědecké fakulty Ostravské university, ulice Chittussiho 10, mapa zde (Lkem projdete přímo do haly Mka).

Termín - od 11.11. do 15.1.2012. Otevírací doba je přes týden od 7 do 20hod, o víkendu a svátcích zavřeno, vstup samozřejmě volný. Ti z Vás, kteří dorazíte později večer za tmy a máte prostor expozice neosvětlený (což se mi již stalo), klidně se rozsviťte. Všichni jste vítaní!

Reporty
Fotoreport rožnovského fotoklubu R9
Videoreport ČT o novém pavilónu Ostravské Univerzity (uprotřed stránky)

Za podporu děkuji:
Botanická zahrada a arboretum Štramberk & CANON

1. kdy se vydat na vážky
2. jak na vážky v letu
3. jaký zvolit makroobjektiv

Všechny mám již pro Vás zpracovány, dnes se zaměříme na téma, kdy se vydat na fotografování vážek.

Časně ráno v trávě můžeme narazit na spousty znehybněných hmyzáků, kteří jsou po chladnějších nocích zcela nebo alespoň částečně podchlazeni. Z toho plyne i orosení hmyzu. Jedinci mají na svém těle drobné kuličky rosy, které jsou pěkným zpestřením ráno pořízených fotografií. Čím dříve se na ně vydáte tím lépe, nejvhodnější je dorazit na lokaci pár desítek minut před východem slunce nebo před momentem, kdy na Vámi vybranou louku dopadne sluneční svit. To může být právě se zpožděním v případech, kdy mezi vycházejícím sluncem a loukou stojí v cestě kus lesa, který vrhá na louku svůj dlouhý stín. Tam dochází k procesu oteplování travnatého porostu s určitým zpožděním. Těch zvolených pár desítek minut předstihu zmiňuji kvůli nalezení vhodného objektu pro focení a k vybalení a přípravě foto techniky.

Vážky přespávají hluboko v trávě, čím je později a teplota stoupá pozvolna nahoru, tím slunce vrhá svůj sluneční svit hlouběji do travnatého porostu a vážky pomalu lezou na vrcholky trávy. Jednak cítí sluneční teplo a současně hledají nejvyšší místo, aby mohly vzlétnout, samozřejmě, že mluvíme o těch co létají. Malá šidélka, aby byla aktivní, potřebují obvykle teplotu kolem 12-14°C, větší šídla až 18°C, což však není 100%ním pravidlem.

Pokud hmyz při raním brouzdání trávou vyplašíme, což se často přihodí, nejčastější reakcí je puštění se trávy bez ohledu kam a jak dopadnou. Reakce puštění se stébla trávy (u motýlic) může následovat jednak leknutím se stínu, tak i rozechvěním hmyzákova okolí. Chybou je být zbrklý při usazovaní stativu, doporučuji při jeho stavění vypnout spěch a v klidu stativ či monopol usadit v jeho blízkosti. U vážek, šidélek a šídlatek se puštění se stébla bát nemusíme, na druhou stranu jejich obranná reakce je schování se za stéblo trávy a v horším případě pomalé sesouvaní směrem dolů k zemi. Reakce šídla na vyrušení je odlet, žádné výše zmíněné kompromisy. Pokud vyplašíte šidélko, popoletí Vám maximálně o pár desítek centimetrů a můžete pokračovat v jeho focení, vážka popoletí pár metrů a pokud vyplašíte šídlo, většinou zakotví někde na stromě nebo odletí mimo Váš dosah.

Kde vlastně vážky najdete? Záleží, který druh vážky hledáte, některé jsou ve stromech, na tyhle můžete s focením rovnou zapomenout, takže nezbývá, než se vydat na druhy, které spí v travnatém porostu u řek a na loukách. Motýlice spí převážně ve vysoké trávě sedíc v horizontální poloze na nějakém listu trávy. Šidélka a šídlatky se rovněž zdržují spíše u země obklopeni travinou, ale zde se už často setkáme s jedinci, kteří přespávají v horní polovině vysokých stébel trav. Setrvávají v horizontální i vertikální poloze. Stejná situace platí pro vážky. Šídla přespávají z fotografického hlediska na dosti nepěkných místech, v husté trávě či dolních větvích stromů, pouze vertikální poloha.

Brzo ráno, v tzv. zlatou hodinku a později, nás příjemně potěší krásné světlo. Není ostré a má nádhernou barvu. Po 8-9té ranní se však pomalu mění na ostré a člověk se musí smířit s relativně horším světlem. Ale není důvod zoufat.

Nejčastěji ráno narazíme na líhnutí vážek, to probíhá i během dopoledne, v odpoledních hodinách jde spíše o výjimku, ale stává se. Zaleží na druzích vážek i na počasí (slunce, teplota). Nejpozději jsem natrefil na líhnutí šídla modrého, které se dralo ze svlečky kolem 17té hodiny, obloha byla celý den mírně pod mrakem. Některé druhy šídel se derou na svět i v noci, ráno po nich můžete najít jen prázdné svlečky. Nejvíce zaznamenávám hromadné líhnutí  v období května až července, opět platí, že záleží na druzích, počasí či lokaci. Šídla královská se nejvíce líhnou počátkem června, šídla modrá v půli července. Toto období se může posouvat i v závislosti, jestli je teplé či chladné jaro a léto.

11tá dopolední, konečně se ve světě vážek začíná něco dít, šídla jsou již plně aktivní, šidélka i vážky začínají klást, kopulovat, lovení a souboje vážek o svá teritoria jsou v plném proudu. Zhruba do 14té hodiny je opravdu na co se dívat. V této době se aktivně zaměřuji na hledání kladení a kopulování šídel a šidélek.

,,V poledne se nefotí,, Velmi častá poznámka, kterou musím vyvrátit. Je pravda, že světlo je v poledne velmi ostré (zejména v letních měsících), ale když se podívám zpět, tak ty nejlepší akční fotky ze světa vážek u mě vznikaly právě kolem horkého poledne, kdy se něco dělo. Proto, i když je obloha bez mráčků a slunce naplno hřeje, zůstávám na lokaci a setrvávám ve vyhledávání vhodných objektů.

Šídlo královské ráno naleznete v trávě nebo na okolním porostu do cca 0,5m výšky.

Velmi vhodné na focení vážek (nejen) při kladení je slunečná modrá obloha s mráčky. Vážky jsou nazývány ,,děti slunce,, tzn. že jsou aktivní hlavně když svítí sluníčko. Toho můžete využít ke sledování kam usednou, počkáme než slunce bude pomalu zalézat za mrak a tehdy zmáčkněme spoušť, tzn. těsně předtím, než slunce zaleze zcela za mrak zhotovíme snímek. Světlo těch pár vteřin není tak ostré a máme navíc zachycenu pěknou akci.

Určitě jste si již někdy říkali, že šídlo je neustále ve vzduchu a není možné ho ulovit jak sedí. Jak šídlo královské tak modré začíná posedávat od 15té hodiny odpolední. Můžete ho zastihnout na rákosí či větvích okolních stromů. A dalo by se říci, alespoň to je má zkušenost, že od této doby jsou Vaše šance na sedící šídlo největší. Pokud chcete fotit šídlo i během dne, naskytne se Vám mnohokrát šance je zachytit letící ve vzduchu, o tom pár slov příště.

Samostatnou kapitolou na focení je večerní světlo, které se velmi podobá rannímu. A v případě že počkáte na hodinku dvě před západem, stejně jako ráno lze vykouzlit nádherně zbarvené fotografie. Nevýhodou je, že v tomto období nejsou vážky tolik klidné jako v ranních hodinách a musíte za nimi více pobíhat. Ale při troše trpělivosti dosáhnete kýženého úspěchu.

Problémem focení v kteroukoliv denní dobu je vítr. Pokud vidím, že fouká, focení odkládám. Pokud máte digitální fotoaparát, můžete to alespoň zkusit, s analogovým tělem máte volno. Často se mi stává, že vítr není od 5 do 7mé ranní, potom začne foukat. Rovněž není řešení se při větru uchýlit k focení do pískovny či lomu, vítr se tam naopak může pěkně točit a mnohdy máte ještě horší větrné podmínky než na volném prostranství.

Co se zataženou oblohou…, nefouká, ale není světlo. I tehdy se můžete na vážky vydat, ale úspěšnost nebude taková, jako za slunečné oblohy. Nejprve jde o to, aby jste vůbec nějakou vážku našli, nejsou totiž tolik aktivní a je třeba trpělivosti je v trávě najít. Kromě toho, že fotky díky světlu budou příliš ploché, je potřeba si v těchto podmínkách pomáhat externím zdrojem světla. Ale to už je na další samostatný článek.

,,Letci doslova všestranní – Mnohé vážky dokážou ve vzduchu vskutku podivuhodné věci. Nejenže zvládnou změnit směr letu takřka na místě, ale některé z nich umí létat také pozpátku, bočně či nahoru a dolů, aniž by přitom měnily polohu celého těla. Mohou se pohybovat i pouze prostřednictvím jednoho páru křídel či využívat jednoduše plachtění. Dokážou tedy napodobit takřka všechny lidské létající stroje – od tryskáče k vrtulníku až po větroň či rogalo. Za tyto své schopnosti vděčí vážky zcela unikátnímu způsobu „pohonu“ křídel. Svaly, které uvádějí do pohybu jednotlivá křídla, jsou na sobě takřka nezávislé a vážky tak mohou pohybovat každým křídlem zvlášť, a měnit tak směr a rychlost letu prakticky v jakémkoliv okamžiku.

Inspirace vážkami – Záhada, která dlouho nedávala vědcům spát, však souvisí ještě s jinou jejich zvláštní schopností.  Svými blanitými křídly mávají vážky s překvapivě nízkou frekvencí, pouze 20x–40x za sekundu (komár musí za stejnou dobu máchnout křídlem až 1000x!). Jak je tedy možné, že se těžká vážka udrží ve vzduchu? Odpověď lze podle odborníků na aerodynamiku z Washingtonské univerzity hledat v žilkování jejich křídel. Husté žilky vytvářejí na každém křídle až 3000 políček, která způsobují, že povrch křídla není hladký, ale zvlněný. Na modelu, který Abel Vargas vytvořil spolu se svými kolegy podle vážky šídla modrého (Aeschna cyanea), se ukázalo, že právě mikrocirkulace vzduchu v drobných komůrkách vytvořených žilkami dodává letu vážky potřebný vztlak. Dělali tedy doposud konstruktéři chybu, když se snažili docílit dokonale hladkého, aerodynamického tvaru křídel letadel? Výzkum letových schopností hmyzu jistě v  budoucnu přinese ještě mnohá další překvapení a inspiraci.,,

Celý článek naleznete na webu 21. století.

Cordulegaster boltoni

Sympetrum depressiusculum

Sympetrum depressiusculum

Updatuji atlas o tyto dva druhy vážek, Cordulegaster boltoni | páskovec kroužkovaný, vzácný druh Moravy a Sympetrum depressiusculum | vážka rumělková, velmi vzácný druh České republiky. Fota (celkem 5ks) dávám jen do atlasu jako dokumentační snímky.

Pokud bude nová Sigma stejně dobrá ne-li lepší jako její předchůdce, máme se opět na co těšit. Oproti ,,staré,, verzi, kde bylo 16 čoček ve 12 skupinách nová Sigma obsahuje 19 čoček ve 13 skupinách. Z tohoto počtu, optické členy s nízkým rozptylem světla (SLD) navýšili z 2 na 3. Další důležité parametry jako minimální zaostřovací vzdálenost (38 mm), max. poměr zvětšení (1:1), počet lamel (9) a snad ještě zmíním průměr závitu (72 mm) zůstávají stejné. Rovněž autofocus by měl zůstat stejně rychlý a tichý, ikdyž té rychlosti u starší verze by se dalo dost vytknout. Cena ještě nebyla zveřejněna. Bohužel ho kolegyně na Photokině nevyfotila, takže tentokrát příspěvek bez fotky

,,Dlouho se soudilo, že každoroční stěhování atraktivních oranžovočerných monarchů na vzdálenost až sedmi tisíc kilometrů je v říši hmyzu nejdelší. Rekord má ale háček. Přeletové trasy jsou natolik dlouhé, že dva měsíce života, které jsou dospělým motýlům vyměřeny, na to nestačí.

Stěhování začne jedna generace, ale dokončí až čtvrtá. Teprve motýli, kteří se vylíhnou v pozdním létě, urazí celou zpáteční trasu až do vzdálených zimovišť, ale jen za cenu sexuálního půstu. K rozmnožování se vrátí zase až na jaře před začátkem nové migrace. Rekordní trasu tedy překonává druh, ne jedinec.

Teď se ale objevil vyzyvatel. Na rekordní dolet si činí nárok vážka Pantala flavescens, běžná na celé jižní polokouli.

Biolog Charles Anderson, působící ve Středisku oceánského výzkumu na Maledivách, v červenci publikoval v časopise Journal of Tropical Ecology převratné údaje. Tvrdí, že hejna vážek se stěhují na vzdálenost kolem 15 tisíc kilometrů a dokonce přitom překonávají stovky kilometrů přes oceán.

„Nikdo, koho jsem se ptal, nevěděl, odkud se tu vážky berou,“ popsal Anderson začátky svého bádání před dvaceti lety, když hledal vysvětlení, co dělají miliónová hejna vážek na korálovém souostroví. Na Maledivách totiž nenajdou své životní prostředí – mokřiny a jezírka se sladkou vodou.

Vážky jsou poslové monzunů

Biolog porovnával časové vztahy mezi migrací vážek v Indii a v západní Africe, přílety a odlety hejn na Maledivách. K dispozici měl síť spolupracovníků napříč souostrovím, rozkládajícím se v sedm set kilometrů dlouhém pásu východně od Indie, i zprávy z lodí.

Vážky na objevují na ostrovech ve vlnách od začátku října, zdrží se nanejvýš dva týdny a odletí. Koncem prosince zmizí poslední. Na indické pevnině přitom vážky nejvíc migrují v září. Na východě Afriky se objevují masivní hejna v prosinci a v lednu. Druhá vlna stěhování probíhá ve všech oblastech o půl roku později.

„Jsou to poslové monzunu,“ říká se o vážkách na Maledivách. Tahle souvislost ho pak navedla na myšlenku, které se zpočátku zdráhal uvěřit. Vážky k přeletům využívají pravidelné proudění větrů nad Indickým oceánem, tzv. intertropický konvergenční systém. Ten ale zasahuje do výšek tisíce metrů.

Otázky zůstávají

„Je to omračující, vážky urazí na své trase mezi Indií a Afrikou tam a zpátky 14 až 16 tisíc kilometrů a přitom ještě musejí překonávat téměř tisíc kilometrů dlouhé úseky nad oceánem,“ připouští. Stejně jako monarchové i vážky potřebují k překonání celé trasy čtyři generace. Na zastávkách v Indii a v Africe využívají sezónní klima – deště, po nichž se vytvoří dostatek vodních ploch, kde jsou doma.

Monarchové se při migraci řídí sluncem a k orientaci používají receptory na tykadlech, jejichž signály jsou předávány do „tělesných hodin“ v mozku, jak ukázal výzkum Massachusettské univerzity, publikovaný v zářijovém čísle Science.

Čím se řídí vážky, jejichž tykadla jsou mnohem kratší, je zatím neznámé, je však pravděpodobné, že půjde o podobný mechanismus.
Stále je tu ale záhada, uznává Anderson v článku. Co dělají vážky na Maledivách, když se tam nenajde kousek břehu rybníka?,,

S laskavým svolením autora: Alexandr Petrželka, Právo & thanks to Paul Hueber for photo.